Už od mala mě svět samolepek fascinoval. Se sestrou jsme si vedly samolepkové deníčky a hádaly se, kdo bude mít v tom svém tu nejhezčí.
Pořád mě baví, jak jsou samolepky využitelné. Je to kousek obrázku nebo nápisu, který můžu přenést úplně kamkoliv, klidně na prázdnou stránku, ze které je najednou stránka, na kterou se chceš dívat.
Pak jsem dospěla. Jednou za čas jsem si koupila nějaký arch, ale nebavilo mě, že prostě není podle mě.
Zlom přišel s deníkem z Tomorrowlandu 2026. Chtěla jsem do něj zapsat všechny naše zážitky, nalepit fotky a nějaké pěkné obrázky. No jo, ale jak? V jednom nejmenovaném obchodě jsem zjistila, že ve fotokoutku, kam jsem si chodila tisknout fotky, jde udělat i vlastní samolepky. To byl objev! Hned doma jsem si připravila samolepky z fotek a z věcí, co jsme si z Tomorrowlandu přivezli, a s velkým očekáváním vyrazila k automatu.
Bylo to zklamání. Od přípravy až po samotný tisk, který mi dvakrát spadl chybou a musela jsem volat obsluhu.
A tak jsem objevila plotr. Přístroj, se kterým si můžu samolepky udělat doma. Jakékoliv budu chtít. Pořídila jsem si ho a ponořila se do učení: samotný plotr, materiály, fólie, nastavení nože. Fuuha, je to těžší, než jsem čekala. Ale hlavně je to zábava.
Každý arch pak projde mýma rukama: tisk, řezání, loupání, balení. Nejsou to tisíce kusů, ale kousky, na kterých mi záleží.
To, že můžu přenést to, co mám v hlavě, do skutečného produktu, který držím v ruce, je k nezaplacení. A o ten pocit se chci podělit s tebou.
Pořád se učím a přistupuju k tomu s velkou pokorou. Když ti něco nesedne nebo máš nápad na vlastní sérii, napiš mi, ráda si o tom popovídám.